O Petře

Lidem naslouchám, lidí se ptám, lidi podporuji... už od roku 1999. Dlouhá léta jsem jim naslouchala především coby redaktorka, moderátorka, autorka humanitárních projektů, šéfka vzdělávací/zdravotnické pomoci a v posledních 12 letech i coby maminka a manželka.

Jedenáct let jsem byla redaktorkou zahraniční redakce Radiožurnálu, působila jsem v ČRo Dvojka a v dětském vysílání ČRo Rádia Junior. Jsem autorkou tří charitativních audio CD pro děti. Spolupracovala jsem s UNICEF, s ADRA, a tři roky jsem vedla zdravotnický a vzdělávací projekt v Indonésii (DORRA - Doctors for Africa/Asia). Coby redaktorka, editorka a PR koordinátorka stále spolupracuji s Pravým domácím časopisem a s Nadací Divoké husy.


každý občas potřebuje pomocnou ruku
každý občas potřebuje pomocnou ruku

O čem jsem přesvědčená?

O tom, že každý je JEDINEČNÝ - že každý je specialistou pro svou CESTU - že každý může žít tak, jak skutečně chce - a že "jedinec zmůže dost..."

Co bych si přála?

Abyste došli tam, kam skutečně chcete... Tam to obvykle bývá nejlepší :-)

Vzdělání a Zkušenosti

Vystudovala jsem: Fakulta sociálních studií - Mezinárodní vztahy (magisterské studium), University of Bath - School of Management (půlroční doplňující studium)


Spolupracovala jsem interně i externě: Český rozhlas, Česká televize, nejrůznější tištěná média, UNICEF, ADRA, DOctoRs foR Africa/Asia, Google, Volkswagen, Olympus, Phillips, Legoland, Molson Coors Central Europe, Vorwerk, Sholl, Wrigley, Nuance Communications, Cyberon Security, Lázně Bělohrad - Spa Resort Tree of Life..

Jsem koučka vyškolená metodikou Results Emotions, akreditovanou ICF (International Coach Federation), a garantka koučovacího programu Results Emotions pro neziskové organizace (Růžová mašinka).

PROČ jsem se stala koučkou?

Když opravdu chcete ZMĚNU, měli byste mít své silné PROČ. To moje "proč" je strašně jednoduché - opravdu mám ráda lidi, jejich jedinečné příběhy a jejich jedinečné cesty... A kdy mě to došlo?

Poprvé mě to napadlo, když jsem seděla s jednou milou dámou v rozhlasovém studiu. Její fotku bohužel nemám, ale jasně si vzpomínám, že měla velký strach. Třásly se jí ruce i hlas. Chápala jsem jí! Před mikrofonem mám i po těch letech také stále respekt. Začali jsme si povídat, jen tak, nezávazně. Paní se uvolnila, téměř rozkvetla. Když se rozsvítila červená, nenuceně odpovídala na moje otázky. Po vysílání mě podávala ruku. Už měla pevný stisk, klidný hlas a zářící oči. "Nikdy bych netušila, že to dám, Petro! Děkuju! Bylo mi moc příjemně!" Tehdy jsem si uvědomila, jak úžasné je vidět člověka, který se zbaví starých přesvědčení, svazujících pout... když si začne věřit... když ROZKVETE...

Podruhé mě to napadlo, když za mikrofonem stály děti. Natáčely se mnou "pomáhací" CD pro děti v Africe, Sýrii a v Indonésii. Nebály se tak viditelně jako dáma v rozhlase, ale hlásek měly přiškrcený, tichý, neustále se kontrolovaly. Sedla jsem si k nim a v klidu jsem s nimi texty četla. Opakovaly po mě, zvyšovaly hlas, smály se nahlas a najednou to tam bylo. V jejich hláskách jsem znovu slyšela dětskou radost, hravost a energii. Přesně to, co my dospělí v sobě někdy tak složitě hledáme. "Tý jo teto, já fakt budu na cédéčku!!" Měla jsem ohromnou radost, že jsem byla s těmi dětmi, když pochopily jednu podstatnou věc - že SNY si mohou plnit... když se nebudou bát pro ně něco málo udělat...

Potřetí mě to napadlo, když jsem se setkávala s dobrovolníky, kteří jezdili léčit a učit na indonéský ostrov Lombok. Vedla jsem organizaci Doctors for Africa/Asia a mým hlavním úkolem bylo připravit lékaře a zdravotní sestřičky na jejich výjezd, být jim každý den oporou. Z Indonésie se vraceli jiní - posílení, sebevědomější, plní nápadů a energie. Tyhle proměny, nové začátky, velké posuny... mě naplňovaly. A velmi milá zpětná vazba od spolupracovníků, kterých si nesmírně vážím, mě pak už definitivně nakopla... to byla moje CESTA. Stala jsem se koučkou. A bude mi opravdu velkou ctí být i Vaší koučkou! 

Minulé CESTY nemusí předurčovat ty budoucí!